beebi - jak vnikalo beebi

Kde se vzal beebi?

Chtěli byste vědět, kde se vzal beebi? Tak pojďte, podíváme se spolu daleko na jižní pól, do ledové Antarktidy, kde začíná jeho příběh.

Víte, jak mrazivá taková Antarktida může být? Ani když by z vás zmrzlinu v mrazáku udělali, tak byste tak krutou zimu nepoznali. A to si teď představte, že do takovéhle zimy by vás chtěli vystrčit. Brrr... Je sice pravda, že doteď jste se jen schovávali ve vajíčku a nejspíš by už bylo načase ukázat se světu v celé své tučňáčí parádě. Jenže komu by se chtělo ven ze zahřáté skořápky?

Ale nic naplat, každému tučňákovi nastane jednou den, kdy už mu skořápka začne být malá a chtě nechtě – musí ven! Však už se rodiče na něj těší. Co těší, dočkat se nemůžou! Vždyť co se o vajíčko nastarali.

A tak když uslyší první nesmělé praskání skořápky, celé to v nich zajásá a zaplesá, a napjatě sledují, puklinu za puklinou. Jaký asi jejich potomek bude? A po kom bude? Po mamince? Po tatínkovi? Bude mít na bradě vousy? Jak vlastně takové čerstvě vylíhnuté mládě vypadá?

A! Už se to klube. Zobáček, hlavičku, křidýlko, pacičku... Opatrně, kulíšku, hlavně se nám neskutálej na led. A už jsi celý venku! Vždyť ty jsi tak maličký... Menší než támhleta sněhová koule, menší než... Budeme ti říkat beebi! Náš maličký.

A tak už mi to zůstalo. Moji tučňáčí rodiče mi začali říkat beebi, jen co mě prvně spatřili. Tatínek hodně četl a studoval jazyky, a tak si při pohledu na mě vybavil to jedno slovíčko, které se kdysi v nějaké lekci naučil. A to slovíčko jsem teď já. Je to moje jméno. Sice teď hodně jím, a tak hodně rostu, ale pro moje rodiče to nic nemění, pořád už pro ně budu tím malým beebi.

Kde se vzal nápad založit společnost zaměřenou na hlídání dětí?

Řadu let jsem zastávala manažerské funkce a jednou z hlavních priorit bylo budování kariéry. Ve 35 letech se nám narodil syn Daniel. Jelikož jsem v té době řídila středně velkou společnost, bylo potřeba vrátit se nedlouho po šestinedělí zpět do pracovního procesu a zároveň se vypořádat s novou rolí, mateřskou, tj. s péčí o novorozeného syna a vlastně postarat se o fungování celé rodiny.

Vrhla jsem se do hledání té správné chůvy pro syna a až teprve tehdy zjistila, jaká je nabídka agentur na hlídání dětí. Proces to byl zdlouhavý a poměrně vyčerpávající, každopádně mi otevřel oči a přiměl mě začít uvažovat nad tím, jak pomoci stejně vytíženým rodinám s péčí o dítě či děti. A třeba i jak pomoci novopečeným maminkám v rozhodnutí, že skloubit péči o dítě i práci či sebe samu lze a nechat si pomoci není nic špatného. Neboť i já sama jsem první týdny měla výčitky a pochybnosti o tom, že když nejsem se synem 24 hodin denně, nemohu být ta správná – super máma.

Na začátku roku 2014 tedy přišla na řadu má další profesionální a možná spíše osobní výzva v podobě společnosti, která bude poskytovat služby hlídání dětí. A musím říct, že v nastavení toho, jak by měla firma správně fungovat, jak se prezentovat, co vyžadovat od chův apod., mi nejvíce pomohly tři věci: první – když jsem já sama, jako klientka agentur na hlídání dětí, hledala chůvu pro svého syna, oslovila několik agentur, byly mi představeny chůvy, které ani v nejmenším neodpovídaly mým požadavkům apod., druhá – jsem máma, takže sama nejvíce vím, co očekávám od někoho, komu svěřím osobu mi nejdražší, a třetí – zkušenosti z byznysu a manažerské dovednosti – beebi musí fungovat jako profesionální firma, která splňuje všechny formální náležitosti i předpoklady pro nabídku tak náročných služeb, jako je péče o dítě… A vlastně čtvrtá věc – podpora a důvěra mých nejbližších, především mého manžela Dana a syna Danielka, neméně pak Ivety, mladé, leč zkušené a zapálené slečny, díky které beebi není fotobankovým webem a koupenou šablonou, ale o tom už se více dozvíte na této stránce :-)

JANA S DANIELKEM